Socialismus

1. Socialismus dosud nikdy nebyl vyzkoušen!

2. V připadě jeho uskutečnĕni musi být zaveden globálnĕ!

3. Svĕtový socialismus Ize dosáhnout jedinĕ demokratickou cestou!

Začali jsme zmínĕnými třemi body, protože jsou nevyhnutelnlé k pochopení toho, čemu říkáme socialismus.

Odmítáme tvrzení, že socialismus již byl zaveden v zemích, které jsou někdy označovány jako "socialistické". Politický systém tĕchto zemí se totiž zakládal na státním kapitalismu. Přečtéte si naši definici socialismu a položte si otázku, zda jakýmkoli způsobem popisuje policejní režimy moderní Číny a Kuby, anebo bývalý Sovĕtský svaz a východní Evropu.

Odmítáme představu socialismu v jedné zemi. Národní socialismus neznamená socialismus. Kapitalistický systém je globální a takovým musí být i systém, který ho nahradí.

Odmítáme tvrzení, že lidé mohou být do socialismu dovedeni. Socialismus nezaloží dobří vůdci či bojující armády, ale myslící lidé. Nemůže existovat socialismus bez sociailistů.

Co tedy socialismus znamená?

Je to přímá otázka a zde je přímá odpověď.

Socialismus znamená globální systém sociální organizace založené na tĕchto zásadách:

Společné vlastnictvi. Veškere výrobní bohatství svĕta bude patřit všem lidem celého světa. Už žádné nadnárodní společnosti a malé obchodní firmy, vše bude patřit všem, a proto nikdo nebude vlastnit svět. Bude patřit všem obyvatelům planety.

Demokratická kontrola všemi. Kdo bude řídit socialistickou společnost? My všichni. Nebudou už existovat žádné vlády ani ovládaní. Lidé se budou svobodně rozhodovat ve svých komunitách, oblastech i globálně. To vše je uskutečnitelné s pomocí existujících prostředků informační technologie a masové komunikace.

Výroba pro spotřebu. Místo výroby zboží a služeb k prodeji a zisku bude jediným cílem produkce uspokojovat potřeby a touhy lidí.

Volný přistup. Ve společnosti, v níž každý vlastní všechno, rozhoduje o všem a vyrábí pouze pro spotřebu, budou mít všichni lidé volný přístup k tomu, co bylo vyrobeno. Peníze ztratí svou dosavadní funkci. Lidé nebudou pracovat za mzdy a platy, ale budou dávat ostatnim a bràt v souladu se svými potřebami.

Proč ne socialismus nyní?

Proč se Svĕtové socialistické hnutí nezapojuje do sociálních aktivit ve snaze dosáhnout nĕčeho nyní, za kapitalismu?

Za kapitalismu existují nesčíslné problémy a celá škála organizací se snaží o jejich řešení. Tyto iniciativy přitahují pozornost lidí a získávají zároven velké množství dotací. Například organizace Greenpeace International má 2,9 miliónu členů, vlastní šest lodí a finance ve výši 153 milióny amerických dolarů (v září 1996). Proč se tedy k ní nepřipojí také socialisté?

Každá organizace si musí stanovit své cíle a priority. Když byla v roce 1904 založena první strana ve Svĕtovém socialistickém hnutí, rozhodla se bojovat za socialismus.

Socialistická analýza společnosti ukazuje, že kapitalismus jako takový je zásadní příčinou vĕtšiny problémů, které sociální aktivisté chtĕjí vyřešit. Sociální aktivisté napadají symptomy, ale ignorují vlastní příčinu. Sociální aktivisté se snaží reformovat kapitalismus, zatímco socialisté chtĕjí kapitalismus odstranit jako příčinu problémů.

Zničí-li se příčina problémů, problémy zmizí. Místo nekonečné snahy o nápravu symptomů mohou lidé jednou provždy odstranit příčinu problémů. My všichni pak budeme žít ve svĕtĕ, kde řešení skutečnĕ řeší problémy, místo toho, aby se pouze zlepšovaly symptomy.

Emocionální potíže

Tento přístup může být emocionálnĕ obtížný. Může dokonce vzniknout situace, že přijde o život nĕkdo, koho mohl zachránit sociální aktivismus. Zde je jednoduchá analogie, vysvĕtlující socialistické perspektivy.

Praskne-li vodovod a voda zaplavuje podlahu, nĕkdo začne vytírat, zatímco voda dále vytéká. Naopak, nĕkdo nejdřív vodu zastaví a poté začne podlahu vytírat. Může sice nĕjakou dobu trvat, než nalezne kohoutek, a také mohou být mezitím zničeny nĕjaké cennosti. Bez otočení kohoutku však voda dále bude stoupat a vytírání je zbytečné. Socialisté nejsou lhostejní vůči každodenním nesčetným lidským tragédiím, kterým se snaží zabráznit skupiny sociálních aktivistů. Socialisty trápí tyto tragédie stejnĕ silnĕ jako kohokoli jiného, ale snaží se přimĕt lidi, aby nalezli kohoutek a vypli vodu

Pokud by reformistické úsilí sociálních aktivistů zachránilo životy všech, kteří dodnes zemřeli, bylo by mnohem obtížnĕjší zpochybĺovat jejich přístup. Skutečností ale je, že výsledek jejich snah je zanedbatelný. Po holocaustu ve 40. letech si lidé ŕekli: "Už nikdy se to nesmi opkovbat!". V 90. letech však zprávy o genocidě během války na Balkáně opět šokovaly lidi na celém světě. Genocida nepřestala bĕhem celých 50 let. Pokračovala na místech jako Východní Timor, ale nezdála se zřejmĕ dostatečnĕ "dűležita", aby se dostala do centra pozornosti médií. Společenské prostředí umožĺující genocidu nebylo odstranĕno, a proto nebyla odstranĕna ani genocida.

Pokud by sociální aktivisté vyřešili myriadu problémů, či alespoň přispĕli k výraznému zlepšení situace, hovořilo by to v prospĕch jejich přístupu.

Opak je však pravdou. Skutečností je, že reformy, které sociální aktivisté prosazují, jsou neúčinné. Sociální aktivisté se nemohou chlubit velkými úspĕchy, pokud ano, tak jsou tyto úspĕchy jen povrchní, a stejné problémy se vyskytují nadále. Často jde o krok vpřed a nĕkolik kroků vzad.

Taková je realita kapitalismu. Sociální aktivismus není schopen ji zmĕnit.

Socialisté nejsou sociální aktivisté. Za nejdůležitĕjší formu sociálního aktivismu považují snahu o odstranĕní problémů. Socialisté si pečlivĕ vybírají. Vĕnujeme svůj čas a omezené finanční prostředky činnosti zamĕřené na zničení příčiny problémů. Často se stává, že dojde ke skutečnému zlepšení, obvykle po velmi dlouhém úsilí o řešení problému. Jen velmi zřídka problém úplnĕ zmizí, ale zároveň podobné problémy vznikají, aby vyplnily prázdno po jeho odstranĕní. Po staletích sociálního aktivismu jsou nadále hlavními, a dosud neřešitelnými, problémy válka a bída. Válka neskončila v roce 1918 či 1945, pokračuje každým dnem, v nejaké části svĕta. Mírovému hnutí se doposud nepodařilo války ukončit.

Hnutí proti bídĕ se stalo okrajovým. Ve snaze o zastavení válek a odstranĕní bídy reformisté jasnĕ selhali.

Reformismus selhal

Nĕkteří ekologové tvrdí, že pokud bude zničeno životní prostředí, na ničem už nebude záležet. To je sice pravda, ale ukazuje se, že silné, finančnĕ zajištěné ekologické hnutí nedosahuje výrazných úspĕchů. Například, od svĕtového ekologického summitu v Rio de Janeiro jsou brazilské pralesy, nazývané také "plíce planety", ničeny rychleji než předtím.

Podle údajů institutu Worldwatch každý rok zmizí milióny hektarů tropických a listnatých lesů a emise kysličníka uhličitého se neustále zvyšují.

Americká Agentura na ochranu životního prostředí (EPA) nedávno sdĕlila, že znečištĕní vzduchu se bĕhem uplynulých 25 let snížilo asi o 30 procent, zatímco ekonomika vzrostla. To je potĕšitelné. Bylo by však naivní se domnívat, že boj za dýchatelný vzduch skončil. Naopak, v případĕ přemístĕní průmyslu do zemí s ménĕ přísnými regulacemi, bude muset ještĕ přitvrdit.

Maurice Strong, který byl generálním tajemníkem Summitu Zemĕ v Rio a nyní předsedá Radĕ Zemĕ, říká, že "příliš málo zemí, společností, institucí, komunit a občanů se zavázalo přistoupit ke zmĕnám, nevyhnutelným pro dosažení výrazného zlepšení". Strong také tvrdí, že sto zemí svĕta je chudších než před patn cti lety a 1,3 miliardy lidí vydĕl v ménĕ než jeden dolar dennĕ.

Už více než 90 let socialisté zdůrazĺují, že reformní kapitalismus nevyřeší podstatné problémy a ukazuje se, že je to pravda. Lidé, kteří odmítají radikální zmĕny, zřejmĕ chtĕjí čekat dalších 90 let. Pokud mají socialisté pravdu, znamenalo by to dalších 90 let válek, bídy, ekonomických krizí, ničení životního prostředí. A situace by se ještĕ zhoršila, protože ničivá schopnost společnosti každým dnem roste. Neexistuje ani ten nejmenší důkaz, že se socialisté mýlí. Naopak, existují závažn' důkazy, že mají pravdu.

Socialismus je to, co socialisté chtĕjí, socialismus je tedy to, o co usilují, nikoli o reformy "soci alních aktivistů".

Sdružení socialistických stran v rámci Svĕtového socialistického hnutí se skládá ze socialistických stran. Prosazují socialismus, protože jedinĕ socialismus může socialistická strana prosazovat. "Socialistické" strany, prosazující "sociální aktivismus", nejsou opravdové socialistické strany, protože ignorují socialismus a usilují o reformy, nikoli řešení.

Malá skupina socialistů však není schopna vyřešit celosvĕtové problémy. Pouze obrovská, socialistická vĕtšina to může dokázat. Záleží na každém jedinci, aby přispĕl k vytvoření této vĕtšiny. Záleží na každém jedinci, aby ji použil k vypnutí kohoutku kapitalismu, aby jsme mohli vyřešit problémy.

Co znamená socialismus

Socialismus znamená svetovou společnost založenou na výrobĕ pro spotřebu, nikoli zisk.

Bude to beztřídní společnost, v níž se bude moci každý demokraticky podílet na rozhodování o využití svĕtových zdrojů. Každý bude přispívat k výrobĕ podle svých schopností a každý bude brát ze společných zásob podle svých skutečných potřeb.

V takové společnosti nemohou existovat peníze-anebo přesnĕji řečeno, penĕz nebude potřeba. Peníze jsou potřebné pouze tehdy, když mají lidé majetek.

Představte si, že všechny vĕci, které potřebujete, jsou společným vlastnictvím. Není potřeba od nikoho nakupovat potraviny - jsou polečným vlastnictvím. Neplatí se žádné nájmy či hypotéky, protože půda a budovy patří nám všem. Nemusíte si kupovat nic od jiných lidí, protože společnost odstranila absurdní rozdĕlení na menšinové vlastníky (kapitalisty) a lidi bez majetku (pracující).

V socialistickém svĕtĕ nebudou potřebné penĕžní kalkulace. Alternativou k penĕžním kalkulacím založeným na výmĕnné hodnotĕ jsou kalkulace založené na spotřební hodnotĕ. Rozhodnutí, kromĕ rozhodnutí čistĕ osobních týkajících se zájmů, budou přijímána po zvážení skutečných výhod a nevýhod a reálných nákladů alternativ v závislosti na okolnostech.

Konec ziskového systému bude současnĕ znamenat konec válek, ekonomických krizí, nezamĕstnanosti, bídy a útlaku, které jsou důsledky zmínĕného systému.

Potřebná revoluční zmĕna není možná bez pochopení a podpory vĕtšiny lidí. Nedomníváme se, že všechny problémy lidstva se vyřeší mávnutím čarovného proutku.

Reformy stávajícího systému jsou neúčinné, protože honba za ziskem má přednost před skutečnými potřebami, a proto se problémy opakují a neustále prohlubují.

Odstranit hlad, podvýživu, nemoci a nevzdĕlanost bude trvat dlouhou dobu. Avšak obrovské osvobození duševní a tĕlesné energie z okov systému založeném na honbĕ za ziskem zajistí uskutečnĕní opravdového pokroku lidstva.